Zvládli jsme udělat hodně dobré práce. Převládá hrdost, hodnotí Karel Hornický dvacet let
Liberec - Dvacet let zasával pozici sekretáře KVV ČSLH Libereckého kraje, teď předává štafetu dál. Karel Hornický si váží práce, která se za tu dobu pro krajský hokej odvedla. "Zvládli jsme udělat hodně práce a klubům v důležité fázi pomoct. Sehnali jsme také určité prostředky, které kluby mohly investovat do svého rozvoje," hodnotí.
Jak dlouho jste pozici sekretáře KVV ČSLH Libereckého kraje zastával?
V této pozici jsem byl od zřízení krajských pracovišť v roku 2004, je to tedy dvacet let.
To je doba, ze kterou se toho hodně událo. Troufáte si něco vypíchnout?
Dvě věci byly nejdůležitější. Chtěli jsme pomoct klubům rozšířit hráčskou základnu, což bylo klíčové. Když se začínaly hrát okresní soutěže, kromě Liberce v našem kraji byl jen Jablonec, Frýdlant, Česká Lípa, Rumburk a Varnsdorf, po novém státním uspořádání přibyla Lomnice, začal se tvořit Turnov, místo kterého bylo Rovensko pod Troskami. Dokázali jsme na svazu prosadit hokejové zájmy klubů tak, aby děti mohly hrát a kluby nezanikly i za cenu schválení svazových výjimek pro počty cizinců v klubech.
Takže jste cítil i chuť spolupracovat ze strany klubů?
Přesně tak. Navazuje na to i druhý nejdůležitější krok, abychom dokázali pomoci k zastřešení zimních stadionů, které v té době ještě často zastřešené nebyly. Rozpoutali jsme o tom velkou debatu, která se dostala k lidem, jež to mohli prosadit.
Takže vám kraj hokejově rostl pod rukama…
Dá se to tak říct. Zvládli jsme udělat hodně práce a klubům v důležité fázi pomoct. Sehnali jsme také určité prostředky, které kluby mohly investovat do svého rozvoje.
Jak jste zmiňoval, v kraji postupem času vznikaly nové kluby a rozvíjely se. Troufáte si některý zvlášť pochválit?
Pochválil bych všechny kluby. Včetně Bílých Tygrů, kteří plní roli „matky“ a menším krajským klubům pomáhají.
Kde za těch dvacet let vidíte největší posuny?
Já je vidím zejména v soutěži krajské ligy mužů. Když jsme začínali, byli to spíš takoví „hobíci,“ více se to řezalo, než se hrál hokej. Když se na to ale podívám teď, tak zápasy jsou hokejově velmi kvalitní a do soutěže chodí mladí hráči, jež za sebou mají často i zkušenosti z větších klubů a prošli si kvalitním vývojem. Hokej se v kraji dostal na vyšší úroveň, což mě hodně těší.
Za zmínku stojí i práce s mládeží, to je další plus. Dříve byly kluby rády za každou duši, zatímco dnes už jsme v situaci, kdy je v klubech dětí víc – v kategorii jich je třeba 15-20, což dříve bylo někdy nepředstavitelné. Jako příklad můžu uvést Jablonec, který hrál v jednu dobu soutěž v podstatě s področníkem, aby dal kategorii dohromady. Teď mají všechny kategorie stabilně obsazené, stejně jako většina klubů.
Čemu tohle zlepšení přisuzujete?
Roli tam zřejmě hraje i hokejový boom po Naganu, kdy hokej prudce vzkvétal. Největší penzum práce ovšem odvedly kluby. Kdyby kluby nechodily do školek, do škol a denně nepracovaly, nikdy by se tohle nenastartovalo.
Doteď jsme v rozhovoru byli jen pozitivní. Je ale i něco, co vás mrzí?
Nesouvisí to přímo s krajem, ale tíží mě situace v ženském hokeji. Jako kraj jsme ho v jednu chvíli řídili, dokázali jsme všechny kluby dostat k jednacímu stolu, stanovit systém soutěže, řády atd. Zkrátka ženské soutěže fungovaly. Teď se ženský hokej hodně rozmělnil, a pro mě je obrovské zklamání, že se nepodařilo nastolit kvalitní ženské domácí soutěže. Ženský hokej by si zasloužil daleko větší podporu, i v návaznosti na aktuální úspěchy a ne že si tam někteří lidé hřejí své ego.
Předáváte po těch dvaceti letech funkci s dobrým pocitem kvalitně odvedené práce?
Ano, je to dobrý pocit. Cítím, že jsme tu práci nedělali nadarmo. Teď už to pár měsíců sleduji trošku „zvenku“ a vidím, že to funguje. Vidím, jak se kluby prezentují, jak fungují weby i sociální sítě. Samozřejmě se vždycky narodí nějaké problémy, to k téhle práci patří.
Míchají se ve vás nějaké emoce? Přece jenom jste funkci zastával dvacet let…
Ano, trošku se ve mně ty pocity perou. Něco skončilo, je mi to líto, na druhou stranu si říkám, že je to i velké plus. Vymanil jsem se z určitého stresu, který se v průběhu času trošku podepsal i na zdraví. Hlavně ovšem převládá hrdost, že jsme to dotáhli takhle daleko a že jsme zvládli klubům pomoct a předali jsme krajský hokej dál ve velmi dobré kondici.
Zároveň jste byl třeba i součástí organizačního výboru na MS, že?
Byl jsem na ve sportovní sekci při MS 2004 a 2015, zároveň i na MS U18 v roce 2012 a na MS U18 žen v témže roce. Jednalo se o práci ve sportovním úseku, zajišťovali jsme tréninky a zápasy všech účastníků a vytvářeli celý ten potřebný servis k tomu.
Jaké budou vaše další kroky?
Původně jsem měl v hlavě trénování, nakonec jsem se ale rozhodl dát si od toho rok pauzu. Aktuálně tedy jsem členem výkonného výboru Gepardů Jablonec, budu se snažit připravovat domácí zápasy.