Trenéři jsou dnes otevřenější, říká regionální trenér Ctibor Jech ml.
Liberecký hokej také v letošní sezóně disponuje jako jediný krajský svaz v republice pozicí regionálního trenéra. Ctibor Jech ml. v rozhovoru zmiňuje, proč je role regionálního kouče důležitá. Zároveň se vrací i ke školení trenérské licence C v Liberci, které mělo velký úspěch.
Jak hodnotíš školení trenérů licence C v Liberci?
Musím říct, že z hlediska dovedností mě to pozitivně překvapilo, trenéři na tom byli velmi slušně. Bylo vidět, že řada z nich dříve hokej na závodní úrovni hrála, takže měli dobré základy. Platilo to o většině zúčastněných.
Je to o to lepší zpráva s ohledem na to, že Liberecký kraj je hokejově skromný?
Je to další pozitivní aspekt. Céčko je první licence a předpoklad je takový, že trenéři jdou po absolvování k nejmladším kategoriím, kde je třeba, aby vše uměl ukázat, uměl dobře bruslit, měl kvalitní práci s hokejkou a elementární povědomí o hokeji jako takovém.
Letos jste formát školení změnili, že?
Přesně tak. Všichni trenéři šli na led a věci si prakticky zkoušeli — nebylo to jako dřív, kdy to pouze sledovali z tribuny. Vždycky je lepší, když si to člověk na ledě sám ozkouší. Teorie je také důležitá, ale mluvím i z vlastní zkušenosti, když řeknu, že praxi se nic nevyrovná. Koneckonců trenéři pak učí děti také přímo na ledě. Klobouk dolů před trenéry, jak školení zvládli. Líbilo se mi, s jakým nasazením do toho šli, až jsme to museli spíš malinko krotit. (úsměv) Hledali jsme, jak to letos udělat jinak a lépe, a rozhodli jsme se pro tuto cestu.
Zaujal mě věk trenérů, kdy řada z nich byla opravdu mladá. Je to trend?
Řekl bych, že letos bylo mladých kluků víc než v minulosti. Je to jedině dobře pro nás všechny.
Také v aktuální sezóně pokračuje tvoje role regionálního trenéra. Liberecký kraj je jediný, který tuto pozici podržel. Proč je to tak důležité?
Má to několik důvodů. Třeba i zmiňované školení céčka — máme to zmapované a můžeme s trenéry pracovat. Děláme normální školení, pak následuje praktická ukázka na ledě a závěrečná zkouška, kdy si trenéři vedou vlastní tréninky. Já se toho účastním a hned jim nabízím zpětnou vazbu.
Dlouhodobě je pozitivní, že jsme si v kraji nablízku a známe se. Chci, abychom vzájemné vztahy udržovali. Já mohu z pozice regionálního trenéra do klubů jezdit, pomoci s tréninkem a přinést různé poznatky. Samozřejmě je víc možností, jak si působení regionálního trenéra vyložit — když to někdo vezme jako kritiku, tak se samozřejmě nikam nehneme. Je to prostě pohled na věci, které každému trenérovi mohou uniknout. Podobně to chodí i u nás v tygří akademii, kde manažer mládeže sleduje tréninky a také nám trenérům poskytuje své náměty.
Je důležité jednat empaticky? Určitě nelze přijet do klubu a vše pouze zkritizovat…
Je to přesně tak, nemůžu dělat chytráka. Když se mi něco nelíbí, je dobré to nějakou formou samozřejmě říct. Ale mám pocit, že doba se v tomhle mění a kouči jsou dneska otevřenější a zajímají se. Jsou to nadšenci do hokeje a za každý pohled jsou spíš rádi. Samozřejmě občas cítím i to, že to někomu úplně nevoní… Ale za ty roky už se známe a myslím, že vědí, že nejsem žádný blázen, který se snaží jenom hledat chyby.